Mezistanice 2|2 - Doctor Who

26. března 2016 v 20:37 | Terry |  Fan Fiction
Slíbila jsem vám pokračování Doctor Who povídky, jejíž první díl se zde objevil již včera.
Sama jsem se do ní hodně vžila, a tak mi nedalo ji dopsat.

Předem varuji, že je emocionálně náročná, speciálně pro ty, kteří četli všechny předchozí díly.
Doporučuji si pustit do pozadí tuto písničku.
Omlouvám se za vyvrcholení děje, opravdu ano. Nebojte se však, další povídky se rýsují na obzoru. :)
Nuže s odvahou do toho!



Metro se pohybovalo kupředu tmavým tunelem a Eliss se zatajil dech.
"Doctore metro jede. Nestihneme to!"
Doctor její slova ignoroval bez sebemenšího problému, protože s největším nasazením přepojoval kabely a horečně mačkal tlačítka. Snažil se vyhnout nejhoršímu, ačkoliv vysoce pravděpodobnému.
Eliss se přistoupila ke kovové zdi, aby se podívala do tmavého tunelu. Nedělala si iluze o tom, co uvidí, tmu a nekonečnou tmu. To co však zahlédla, ji přesvědčilo o opaku. Místo tmy viděla mnoho světelných bodů, které zářily přesně jako hvězdy. Hned jí došlo, co se děje. Metro cestuje skrze vesmírný prostor. Zatajil se jí dech. Metro se naklonilo a před očima Eliss se objevila velká zářivá plocha. Když lépe zaostřila, všimla si, že je to cosi velmi podobné Slunci.
"Je to-"
Doctor vytrhl pár kabelů a přikývl "Ano! Je to slunce!"
Eliss odběhla pryč od okna. "Doctore, jak se z těch lidí přesně stane nová posádka?"
Doctor se poškrábal na týlu a raději se Eliss nepodíval do obličeje.
"Celá loď musí projet sluncem naskrz."
Eliss vydechla.
"Tam k té žhavé hvězdě máme přesně namířeno. Máme asi 8 minut."
"Přeci tu musí být něco, něco co bychom mohli udělat. Přeci tu nemůžeme ty lidi jen, tak nechat zemřít!"
Doctor zavrtěl hlavou, a smutně se zadíval z okna.
"Nikdo tu neumře."
Pravou rukou stiskl kulaté tlačítko na konzoli a prostor mezi Eliss a ním se oddělil průhlednou stěnou.
"Doctore!"
Eliss zabušila vší silou do zdi a v obličeji se jí zrcadlilo zděšení.
Doctor se k ní otočil zády a stiskl nějaká tlačítka na konzoli se smrtelným klidem.
"Tohle nemůžeš udělat! Slyšíš!!"
"Říkal jsi, že máš rád metro, protože nikdy nevíš, jak bude další stanice vypadat!" Eliss se prodraly slzy na tváře a stékaly jí po naštvaném obličeji.

Doctor se díval svému osudu do tváře. Zachrání všechny na palubě, i kdyby musel vsadit vlastní život.
Eliss mu to nijak neulehčovala, ale přeci jen. Měl by se rozloučit. Odstoupil od panelu a vydal se ke zdi, která dělila jeho prostor od zbytku lodi.
" To jsem říkal. Také je to ta nejpravější pravda, jaká je to si pamatuj."
Eliss zavrtěla hlavou a slzy jí stékaly po obličeji.
"Ne Doctore!"
Přitiskl jednu ruku na stěnu blíže k jejímu obličeji.

"Je mi to líto, ale ty máš před sebou úžasnou budoucnost. Musíš ji žít Eliss. Slib mi to." Jeho oči se zaleskly.
Eliss se na něj upřímně podívala se slzami v očích.

"Tohle mi neříkej! Prosím!"

Nadechla se a vší silou vrazila do modrého tlačítka, které neustále blikalo na nově vytvořené zdi.
Prostor se zachvěl a zeď se mrknutím oka otočila, tak, že si Eliss s Doctorem zrcadlově vyměnili místa. Teď ona stála v modulu, který se co nevidět má odtrhnout a pokračovat směrem ke slunci, aby svým oddělením poslal metro zpět na svou dráhu.
Doctor vytřeštil oči. '
"Eliss ! Cos to udělala?!"
Ihned vyndal z kapsy šroubovák a začal s ním manipulovat kolem tlačítka.
"No tak! Sakra! Přece to musí jít zpátky!"
Eliss si otřela slzy z obličeje a podívala se do zářivého slunce, které už se zdálo být mnohem blíže než bylo předtím.
"Doctore, ty musíš ty lidi zachránit. Jsi mnohem důležitější než já. Beztak jsi mě už zachránil," usmála se "pamatuješ?"
Doctor se však nevzdával. Zámek nechtěl povolit a šroubovák mu bzučel v ruce. Mrtvý bod. Zámek nelze otevřít.
Doctor se podíval Eliss do stále červeného obličeje.
I když Eliss věděla, že je to naposledy, kdy ho vidí, nikdy si nemohla zvyknout na jeho pohled, který jí vždy dokázal přesvědčit o tom, že je s ním v bezpečí, že ji ochrání před celým vesmírem, a že jen jemu může ve všem věřit.
Nadechla se a vydechla, zavírajíce oči
"Eliss! Musíš zmáčknout to tlačítko zevnitř! Nemůžu to otevřít!"
Eliss jeho slova jakoby neslyšela.
Zachrání ho a všechno bude v pořádku.
"Sbohem Doctore. Děkuji ti"
S těmito slovy mu věnovala svůj poslední nebojácný pohled a její modul se odpojil.
"Ne!!!! Elis!" silně udeřil do zdi až se otřásla.
Svou ruku nechal na zdi do doby, než metro zahnulo na druhou stranu od slunce.


Dveře se otevřely a cestující mnouce své hlavy opatrně vystoupili ven na nástupiště. Doctor stál jako zkoprnělý.
Nebylo to poprvé, co ztratil někoho blízkého. To však neznamená, že to bylo o to méně bolestivé.
Zažil toho s Eliss tolik. Cizí planety, podivné knihy, plačící anděly, metro…
Jedna slza stekla po jeho tváři.
Tiše odešel z metra k východu, kde předtím nechal svou TARDIS. S největší jemností otevřel dveře a naposledy se s bolestivým výrazem zahleděl ven. Dveře zaklaply a policejní budka pomalu zmizela z okolí Prahy.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama